Broušení rydel a také sekáčků se řídí stejnými pravidly jako výroba jiných kovoobráběcích nástrojů, zjednodušeně řečeno, čím měkčí je rytý materiál, tím menší úhel brousíme a naopak. Informace, které se dozvíte v následujícím článku tak můžete uplatnit i při výrobě jiných nástrojů.

Úhly čela

U rovných rydel určujeme úhel čela jednoduše (viz následující obrázek):

obr. 1 - úhel čela (rovné rydlo)
U rydel určených pro povrchové rytiny je navíc ještě potřeba přidat tzv. ,,podbrus“ (co to je a jak ho docílit jsme si vysvětlovali v minulém článku tady). Podbrus je potřeba brát v potaz, protože mění výchozí rovinu pro určování úhlu čela na rydlu.
Právě obrázek 2 nám ukazuje přibližné úhly pro jednotlivé materiály. Pozor, rydlo brousíme pouze na čele! Úhly pro různé materiály musíme odhadnout a podle toho přiměřeně zvednout nebo snížit dlaň.

Brousky

Rydla brousíme ručně na jemném, ale zároveň tvrdém, ručním brousku, a to „vzhůru nohama“.

Kamenné brousky se snadno zanášejí, proto je musíme čistit směsí oleje s petrolejem. Brousky s diamantovým prachem jsou praktické a účinné hlavně na tvrdé nástroje. Umožňují nám pracovat s menším přítlakem a pokud máme různé hrubosti brousku, rychle dosáhneme lesklého povrchu.

Groty

Po každém nabroušení je potřeba odstranit „grotu“, která vznikne na povrchu, při dodržení všech předchozích pravidel. Když zlehka přejedeme prstem po spodní hraně, na konci ji ucítíme.

Odstraníme ji tak, že otřeme fazety (co znamená fazeta je vysvětlené v tomto článku) a hlavní úhel do lapovacího papíru a grota upadne. 

Nejčastější chyby

Nejčastější chybou při broušení rydla je nakřivo zbroušené čelo. Nerovnoměrné zbroušení způsobí to, že na každé straně rydla je jiný úhel a rydlo špatně vniká do materiálu nebo z něj naopak lehko vyjíždí ven. Obě situace nám značně ztěžují práci a nekontrolovatelnými pohyby můžeme znehodnotit již vytvořenou práci či materiál. Ukázku takto zbroušeného čela vidíte na následujícím obrázku a na detailech obrázků 8 a 9, na kterých je vidět pohled nejprve z jedné, a potom z druhé strany rydla. 

Další velmi častou chybou je rydlo, které se ke konci zužuje. Do materiálu pronikne napřed užší špička nástroje, nicméně za ní se tlačí rozšiřující se část. Rozdílná šířka nástroje ztěžuje práci, což se snažíme vyřešit zvětšeným tlakem na rydlo v domnění, že si pomůžeme, ale opak je pravdou a pod tlakem rydlo vyjede z drážky a opět může způsobit škodu na materiálu nebo nás ošklivě zranit.  Jak správně vytvořit nástroj tak, aby měl po celé délce stejné rozměry a snadno se nám s ním pracovalo už jsme si také řekli minule připomeňte si postup tady.

V minulém článku jsem si vysvětlili základní pravidla výroby rydla a dnes jste se naučili, jak ho nabrousit tak, aby vám při práci dobře sloužilo a nebylo vám přítěží. Doufám, že vám byl článek užitečný a pomůže vám vyvarovat se nejčastějších chyb, které vás brzdí v cestě za dokonalejšími rytinami!

Pokud v nějakém kroku váháte i po přečtení tohoto postupu, koukněte se na VIDEO na YouTube, kde najdete celý postup názorně předvedený. Pokud chcete mít pořád aktuální informace koukněte se na můj Facebook nebo Instagram. V příštích článcích už se budeme bavit o vkládání kovu do dřeva.

Pokud máte nějakou oblast, ve které si pořád nejste jistí, a nevíte jak vlastně správně na ni, napište mi na sociálních sítích nebo na email ladyiris@centrum.cz a já toto téma zpracuji v následujících článcích.

 

 

Iris Fojtíková
umělecký rytec kovů

Chcete být v obraze a dozvědět se o dalších článcích a akcích? Přihlaste se k odběru Newsletteru na této stránce a nic vám neunikne!