Vypalovadla slouží lidstvu k označování výrobků a přepravních beden v naprosto nezměněné formě již několik staletí.
Jsou to rytiny na výšku, což znamená, že tisknou vyvýšené plochy vypalovadla, zatímco okolí je odebrané a je tedy značně nižší. Rozdíl mezi vystouplými plochami a nižším okolím je opravdu velký, menší vypalovala mají rozdíl kolem 3mm a velká i 10mm!
Tak markantní rozdíl má svůj důvod, vypalovadlo se před vypálením značky musí důkladně ohřát. Přitisknutím k povrchu tak vystouplé plochy spálí tu část materiálu, které se dotýkaly, což způsobí kontrastní zabarvení. Takovýto tisk je rychlý, hned suchý a velmi odolný povětrnostním podmínkám. Také není potřeba barva, štětce, šablony, ředidlo atd.
Vypalovadlo jako výrobní značka
Vypalovadlo, na kterém si dnes vysvětlíme postup výroby, ve skutečnosti slouží jako výrobní značka firmy vyrábějící nábytek. Na samotném počátku je jako vždy návrh výrobku a důkladné promyšlení výrobního postupu.
K tomuto vypalovadlu se váže krátký příběh. Celé totiž vzniklo opravdu rychle a spontánně, když za mnou před časem přišel můj bývalý žák, který chtěl potěšit svého tatínka, který vyrábí nábytek. A jak to tak bývá, potřebovali to už včera 🙂 Ukázal mi návrh, který by byl časově velice náročný, a tak, vzhledem k časové tísni, vzniknul tento návrh. Načtrla jsem ho během pár minut a zadavateli se nápad velice líbil. Méně je někdy opravdu více. Návrh byl schválený, takže nezbývalo, než se pustit do práce.
Materiál
Zvolila jsem konstrukční ocel o průměru asi 40mm (délka přibližně 60mm). Ocel nemusí být nijak speciální, protože se nahřívá do celkem nízkých teplot. Větší délka vypalovadla je žádoucí, protože masa materiálu musí po ohřátí nějakou dobu teplo udržet.
Na jemně osmirkovaný povrch jsem přenesla kresbu (jak dostat předlohu na materiál se dozvíte zde) a jemně předryla špičatým rydlem.
Strojní obrábění
Okolí (tedy plochu, která nebude tisknout) jsem odebrala na frézce tak blízko k předrytému obrysu, jak to jen šlo.
Otřepy (tzv. groty) jsem odstranila smirkem, který jsem položila na rovnou tvrdou plochu, a vypalovadlo jsem vzala do ruky ‚‚vzhůru nohama‘‘ (rytinou ke smirku) a rychle a hlavně rovně jsem obrousila celou horní část viz následující obrázek.
Speciální nástroj jménem ,,sesekáváček”
Další postup spočíval v ‚‚seseknutí‘‘ materiálu ve směru shora dolů speciálním nástrojem tzv. ,,sesekáváčkem”.
Tento speciální nástroj se nasadí přesně na rýhu, která vznikla obrytím předkreslené předlohy (viz obrázek 2), a klepne se na něj. Tímto způsobem je možné seseknout celou 3 mm vysokou vrstvu až na odfrézované dno. Po seseknutí materiálu vznikne špona, kterou odstraním běžným sekáčkem viz následující obázek.
Odvod kouře
Háček nad písmenem ,Č” byl potřeba odstranit nejdříve pomocí vrtáku a pak dokončit rydlem tvar tak, aby se při vypalování nedotýkal dřeva a vzniknul světlý háček v černém poli postup najdete na následujícím obrázku.
Další krok spočíval ve vyvrtání dostatečně hlubokých otvorů přímo do háčku písmene ,,Č” a pak i z boku materiálu, čímž vlastně vytvoříme díru ve tvaru písmene L. Tento krok je velice důležitý, protože zajišťuje odvod kouře z prostoru háčku. Pokud kouř nemá kudy unikat, hromadí se v malém prostoru a mohl by při vypalování dřevo zabarvit, což by znemožnilo kontrast (viz poslední obrázek postupu) světlého háčku a tmavého pole.
Kontury
Po zajištění odvodu kouře jsem zarovnala kontury (boky) vyvýšených ploch jehlovým pilníkem.
Tam, kam se pilník nedostal, jsem použila nožové rydlo a podložku pod rydlo.
Dno
Dno jsem zvolila matované. Tento krok je vysloveně estetickou záležitostí. Matované dno vypadá při pohledu na vypalovadlo hezky, nicméně na funkci celého nástroje nemá žádný vliv.
Rovina
Je nutné, aby všechny plochy, které budou vypalovat, byly v jedné rovině! Proto jsem během práce stále kamínkem přebrušovala celou rytinu.
Madlo
Tyč pro držení celého vypalovala musí být tak dlouhá, abychom se nepopálili, ale abychom zároveň mohli pohodlně tisknout. Já jsem zvolila kulatinu délky 40cm a o průměru asi 6mm, na konci s dřevěnou násadkou.
Vypalovadlo i madlo máme připravené a teď je potřeba obě části spojit v jednu. Proto jsem tyč i tělo vypalovala opatřila závity. Pro jistotu můžete závit ještě zajistit důlčíkem, aby se nepovoloval.
Tisk
Je řemeslná slušnost odevzdávat výrobek se zkušebním tiskem. Vypalování je potřeba nacvičit, protože teplotu a dobu přiložení na dřevěnou desku musíte odhadnout a přizpůsobovat podle počtu tisků, které má chladnoucí vypalovalo ještě vypálit.
Vypalovadlo je další využití ryteckého umění i v dnešní moderní době. Každý z nás se s vypálenou značkou určitě setkal mnohokrát. Kde všude se objevují rytiny v našem všedním životě se můžete dočíst také v minulém článku tady.
Doufám, že vám byl článek i postup užitečný a děkuji že jste dočetli do konce. Pokud budete potřebovat poradit nebo zanechat komentář je k tomu prostor na Facebooku nebo Instagramu. Samozřejmě jsem vám k dispozici na emailu ladyiris@centrum.cz a ráda vám poradím nejen s výrobními postupy. Pro názornost si videa výrobních postupů můžete přehrát na mém YouTube kanálu.
Těším se na vás v dalších článcích s ryteckou tématikou
Iris Fojtíková
rytec kovů
