Docela často se setkávám s různými teoriemi a názory na původ některých rytin. Chtěla bych vám proto představit hlavní rozpoznávací znaky některých strojních „rytin“. A naproti tomu ruční ryteckou práci a její náhražky. Jedná se hlavně o lept, raženou rytinu, gravírování jehlou, rotační frézou, odlitky a laser.
LEPT
Lept je znám jako tradiční výtvarná technika, která je dodnes živá v oblasti umělecké grafiky.
Plochu, kterou chceme zdobit potřeme vrstvou, která nereaguje s leptací chemikálií. Bývá to běžně asfaltová barva, ve výtvarných potřebách je možné koupit speciální průhledný kryt. Do této vrstvy kreslíme jehlou. V místech, kde odhalíme kov, může působit v lázni leptací chemikálie. Hloubka vyleptané plochy se řídí dobou působení a koncentrací chemikálie.
Zdá se to být jednoduché, ale všechno má svoje ale. Nevýhodou této metody je, že nejde řídit směr leptání. Musí se počítat s tím, že reakce probíhá všemi směry, tedy i těmi, kterými nechceme. Tím je tzv. podleptávání. Schéma na obr. 3
To je jev, kdy se tvoří pod hranou krytu vyleptaný prostor podobný podemletému břehu. Je proto třeba s tím počítat. Z toho důvodu se lept dělá jen velice mělký a podle toho ho také dobře poznáme.
Naopak u ručních rytin je patrná šikmá hladká hrana.
Dále je možné rozeznat lept podle kostrbaté nerovné hrany mezi pozadím a vystupujícími částmi. Na obrázku 5 je po obvodu v oblouku dobře vidět, kde je kontura rytá (červeně označená část) a kde je jen leptaná (žlutě označená část).
Celkový vzhled leptem nahrazených rytin je nevýrazný a hodně mělký.
Pozadí je málo matované nebo vůbec ne.
Často bývají postavy dorývané ručně, takže pro méně cvičené oko hůře rozpoznatelné.
ODLITEK
Některé techniky odlévání jsou tak přesné, že dokážou kopírovat tvary i se strukturami povrchů a tím i rytiny. A to je další možnost, jak ji levně napodobit.
Hlavním znakem je určitá hrubost v rýhách. Originální rytina je má hladké.
Při pozorném prohlížení najdeme v rýhách méně kvalitních odlitků kuličky. To jsou odlité bublinky. Také můžeme vidět mírné zaoblení hran, a především výrazně rozdílnou hloubku vrypů. To je způsobené mechanickým opracováním smirkem a leštěním.
V neposlední řadě je zde ztráta originality, protože z jedné vytvořené formy lze získat mnoho kopií.
RYTÍ HROTEM JEHLY
Rytí kulatým hrotem má jednu výraznou charakteristiku a tou je vyhrnování materiálu do stran. Tím, že je hrot kulatý, ať už je ocelový nebo diamantový, neodebírá materiál. Schéma na obr. 11
Materiál je vytlačovaný do stran a zůstává spojený s povrchem.
Na omak je rytina hrubá, na pohled neostrá a působí jako rozpitá.
GRAVÍROVACÍ FRÉZKA
Je to většinou rycí stroj, který má rotační většinou jednobřitý nástroj. Dnes jsou gravírky často řízené počítačem. Jejich mechanický předchůdce byl pantograf. Rytiny z obou těchto strojů jsou charakteristické zaoblením na koncích čar.
Čáry těchto rytin jsou celkově tučnější. Mají stejnou šířku a ostré úhly zde jsou nahrazeny vždy rádiusem.
Tato metoda je běžná v sériové výrobě, kdy se používá pro hrubé odebrání a dokončuje se ručně. Pokud je i pozadí ručně matované, není téměř k rozeznání od ruční práce.
RAŽBA
Již v minulosti se velmi často nahrazovaly rytiny ražbou. Dělalo se to technikou odvalování. Je to rychlejší a méně náročné na strojní vybavení než ražba lisem. Do nedávna se tak označovaly výrobky. Rytina byla vyryta zrcadlově na váleček a zakalena. Tím se pod tlakem přejíždělo po výrobcích, kde se tak vytvářely otisky rytiny z válečku.
Na obrázku se značkou Suhl je vidět kolem písmen “MODELL 312” už částečně osmirkovaný vytlačený materiál po ražbě.
Schéma v řezu na obrázku, protože to nejde moc fotit.
LASER
Laser vtrhnul téměř do všech řemesel a naprosto převálcoval jejich komerční formu.
V rytectví je to podobné jako v tisku knih nebo novin. Původní ruční řemeslo přešlo do roviny uměleckořemeslné zakázkové práce.
Laserové rytiny, tedy pokud se jim ještě vůbec dá říkat rytiny, se vyznačují výrazně tmavou stopou. Materiál je odebíraný teplem a je vlastně spálený. Žádný lesk ani stín skosených hran se zde nevyskytuje. Celá rytina má pouze jednu hloubku a úplně chybí pozvolné začátky rýh, které jsou tak charakteristické pro ruční práci. Je to však otázka vývoje a nastavení. 3D rytiny laserem již existují.
Máte k tomuto článku dotaz? NAPIŠTE MI: iris@iris-rytectvi.cz
Iris Fojtíková - Umělecké rytectví
