Podnikatel.cz je největší odborný server pro podnikatele, kde pravidelně vycházejí také PŘÍBĚHY PODNIKATELŮ. Mezi mnoha zajímavými příběhy si nyní můžete přečíst také ten můj, který zpracovala paní Jana Langerová.
Co se v článku dozvíte:
- Návrat do školy
- Obor jde dopředu
- Dobře vidět je základ
- Na začátku je nervozita
- Lidé jsou konzervativní
- Nesmí to být prasopes
- Nejlepší je vždy poslední práce
Celý ČLÁNEK si můžete přečíst ZDE
Níže najdete nejzajímavější úryvky.
Příjemné čtení.
Iris Fojtíková má vystudované rytí kovů a velmi blízko má také k zbraním. Své zkušenosti dlouho předávala ostatním a nyní se jako podnikatelka věnuje ryteckému řemeslu pod značkou Umělecké rytectví Iris (registrovaná známka 1RIS).
Návrat do školy jí změnil život
Iris Fojtíková se k rytectví dostala přes uměleckou školu. Hlásila se však na obor zlatnictví, kde byl ale velký převis. Tehdy na začátku plakala a nechtěla tam vůbec nastoupit, protože pro ni rytectví bylo naprosto neznámé a nevěděla, co se tam dělá. Nechtěla se s tím smířit. Ale ta škola byla super. Měla jsem štěstí na učitele, který přišel z praxe a ukazoval nám, jak to máme dělat. Moc nemluvil, ale ukazoval a myslím, že to pro nás bylo dobře,
vzpomíná.
Do školy se po 20 letech Iris Fojtíková musela vrátit, a to na obor puškař v Uherském Brodě. To ji jejími slovy maximálně ovlivnilo, protože se tam po studiu odstěhovala, našla si tam manžela i práci, protože v té škole začala také učit. Začátek byl podle ní hrozný, protože neměla vůbec žádné zkušenosti s tím, že by něco předávala a vyučovala. Navíc jsem si nikdy nemyslela, že tu práci můžu dělat, protože je náročná na trpělivost a já jsem cholerik,
usmívá se Iris.
Dále vzpomíná, že na ni nezkušenost byla vidět a její první ročník to odnesl, na nich se vyučila. Nechlubí se tím, ale na škole získala i výuční list puškaře a na základě toho učila na půl puškaře a na půl rytectví. Hodně jí tehdy s puškařstvím pomohl právě manžel, který ji toho sám spoustu naučil. Na začátku dostala třídu třeťáků a byla hozená rovnýma nohama do vody. Bylo to hodně náročné, ale postupně se to uklidnilo.
Obor jde dopředu
Iris Fojtíková prozrazuje své motto: Dělám z obyčejných věcí výjimečné. Na rytectví ji tedy fascinuje, že dokáže vzít nějakou běžnou věc (ne nutně zbraň) a udělat z ní neobyčejný předmět, který je nějak ozdobený podle přání a představ majitele. Nástroje jsou při její práci docela problém, protože se hotové rytecké nástroje nedají koupit. Jedná se o nějakou tyčinku nebo kousek materiálu, který si musí člověk dotvořit nebo upravit, případně vyrobit sám. Je to tedy podobné jako například s řeznickými noži, které lidé nedávají z ruky a nikomu je nepůjčují.
Nástroj držíte v ruce, takže musí mít nějakou velikost, která vám sedí, protože když bude delší, tak je to hrůza a když je kratší než potřebujete, tak vás bolí ruka a ta práce je nepohodlná,
popisuje Iris. Sama pracuje především s nejrůznějšími rýtky dláty často malých rozměrů, aby byla schopna dělat nejrůznější detaily.
Stejně jako se všechny obory vyvíjí, tak i rytectví jde dopředu. V dnešní době se používají pneumatické nástroje. Je to vlastně takové kladívko umístěné přímo v tom nástroji. Vydává poklepy, ale tak rychle a jemně, že to rukou v životě nestihnete,
vysvětluje Iris Fojtíková s tím, že to hodně urychluje a také usnadňuje práci. Je však ráda, že umí i starou část, tedy tu ruční, která je výrazně levnější na vybavení. Když se tím však chce člověk živit, musí jít s dobou. O ruční práci se přitom nepřijde, protože konec nástroje je stále ovládán rukou.
Dobře vidět je základ
Neoddělitelnou součástí práce rytce je také mikroskop. Iris Fojtíková si myslí, že kdokoliv si jej pořídí, tak ho to ohromně posune. Když totiž na práci dobře nevidíte, nejste schopný dělat dokonale detaily. Navíc například na zbraních není příliš místa, často se jedná o malé plochy. Proto je potřeba si to místo zvětšit, aby byla práce pohodlnější. Ale je potřeba si na to zvyknout, protože když se začnete dívat do nového přístroje, tak mozek je z toho úplně zmatený. Po pár hodinách koukání do něj je člověk jako levně opilý. Někoho z toho bolí hlava,
podotýká s tím, že pak už to přejde do krve a člověk nepočítá s tím, že by to dělal jinak.
Bez dobrých očí to podle Iris vůbec nejde. Ona má štěstí, že má dobrý zrak, protože pořád čte bez brýlí a bere si je jen na hodně jemnou práci. Ale od dětství mám brýle na dálku, takže možná už se to tehdy formovalo, že budu dělat něco nablízko,
směje se a dodává, že lidský svět je založený na tom, že vidíme. I ta práce, kterou já udělám, je založená na tom, že ji potom někdo vidí a že se mu to líbí. Takže bez očí to prostě nejde,
přidává.
Rytectví je náročné také na ruce a člověk si na něj musí zvyknout. Podle Iris nemůžete pracovat osm hodin v tahu, je potřeba udělat si přestávky a dělat mezitím něco jiného. Je zde spousta prací, které nejsou rytím, ale musí se udělat. Je tedy potřeba odpočívat, ale v každém případě ruce ze začátku bolí, a to například svaly mezi prsty. A mě osobně nejvíc bolí záda, proto každé ráno poctivě 15 min cvičím,
upřesňuje Iris Fojtíková. Rytectví je podle ní většinou bezpečná práce, člověk se může jen při nepozornosti píchnout nebo škrábnout, ale není to nic hrozného.
Iris Fojtíková - Umělecké rytectví
