Jak vyrýt nápis, který se bude líbit?

Co ti dnešní článek přinese?

Co je to rozpal a proč je důležitý?
Jaká písmena zvolit, jak široká, jak vysoká?
Co je to vnitřní a vnější světlost a jak působí na lidské oko?
Co znamená otevřené/uzavřené písmeno a jak ho poznat?
Jak správně rozmístit písmena a slova?

1. Co to je ten rozpal?

Zjednodušeně řečeno, rozpal je rozmístění písmen ve slově, větě a textu. Správné odsazení písmen a slov zaručí to, že bude text stejný a nápis bude na rytině dobře vypadat. Při řazení písmen ve slova je potřeba brát v úvahu:

Tvary písmen
Prostory mezi písmeny
Rytmus opakování písmen
Optické klamy
Obrys písmen

Pojďme se na to podívat postupně.

2. Tvary písmen

Při rytí je potřeba dodržovat správné poměry výšky k šířce, posazení na základnu (např. řádek), stejnoměrné zabarvení a jednotný styl písmen společný pro všechny znaky abecedy, kterou zvolíme. Jinými slovy, vybereme si jeden styl, kterého se budeme držet u všech znaků abecedy (včetně diakritiky!). To znamená, nekombinovat různé abecedy v jednom slově, neupravovat patky, čárky, sklon, výšku a šířku tahů a tak dále. Pokud se vám styl, který jste zvolili, nelíbí, je nejlepší prostě vybrat styl jiný, který vám bude nejlépe vyhovovat. Pokud totiž začneme abecedu upravovat, takzvaně rozházíme styl písmen a narušíme tím koherenci slov a textu.

3. Vnitřní světlost

3.1 Světlá a tmavá písmena – písmena oblá a kolmá k základně

Nauka o písmu je věda, ale nelekejte se, vysvětlím vám základní pojmy, které vám poslouží nejen při rytí, ale i kdekoliv jinde! Kdo by se chtěl texty zabývat více, doporučuji knihu Oldřicha Menharta-Nauka o písmu (viz fotka níže). Ale zpět k vysvětlování.

Abychom docílili hezkého nápisu je potřeba pochopit, co je to světlost a tmavost písmen. Pojďme se na to podívat jednoduše!

Laicky řečeno, každé písmeno na nás nějak působí. Písmena oblá (např. O a D) působí na lidské oko světlým dojmem, protože mají velkou vnitřní světlost. Vnitřní světlost znamená velký nevyplněný prostor uvnitř písmene- například vnitřek písmene O nebo vnitřek bříška D.

Naopak písmena, která jsou kolmá k základně (např. I, M, N nebo L), mají vnitřní světlost malou, to znamená, mají uvnitř písmene malou nevyplněnou plochu.

Pojďme si to ukázat na příkladu:

Když si napíšeme vedle sebe např. O M , tak jasně vidíme, že O je světlé a M je tmavé. Když napíšeme vedle sebe světlá písmena (D a O) a pak tmavá (M, I, N), vypadá to takto:

DOMINI

Levá část slova je světlá a pravá tmavá. S tvarem písmen nic neuděláme, proto abychom vyrovnali světlou a tmavou stranu, musíme odsadit písmena MINI dál od sebe, čímž dorovnáme světlost levé poloviny.

3.2 Světlá a tmavá písmena – Otevřená a uzavřená písmena

Podobné je to se světlostí také u písmen, která jsou otevřená, například písmeno V. Jak už jsme řekli, písmena s kolmými okraji působí jako uzavřeným, čili tmavým dojmem, např. M,N, a písmena s oblými nebo šikmými okraji jako otevřená např. C nebo již zmiňované V.

4. Vnější světlost

Doteď jsme se bavili o vnitřní světlosti, vnější světlost má ale také velký vliv, pojďme se na ni podívat. Pro názornost si vezměme příklad obrázku 1 s nápisem VLTAVA.

Obrázek 1

Šrafované vnitřní plochy písmen znázorňují vnitřní světlost. Naopak černé plochy mezi písmeny znázorňují vnější světlost, která má tuto charakteristiku: jestliže vnitřní světlost je nevyplněný prostor uvnitř písmene, vnější světlost je nevyplněný prostor mezi jednotlivými písmeny ve slově. Jednoduché ne?

Jak jsme viděli v příkladu DOMINI, lidské oko vnímá kombinaci určitých písmen odlišně a proto je potřeba jeho nedokonalost vyvažovat mezerami. Proto prostory mezi písmeny nelze odměřovat! Pokud dodržíme stejné mezery mezi všemi písmeny bez ohledu na jejich světlost či tmavost, povede to k velkým rozdílům v mezerách mezi nimi a někdy to dokonce působí tak, že slovo bylo přerušené mezerou-podívejte se na obrázek 2 s nápisem DRSLAVICE.

Obrázek 2

Podívejte se dobře na ceduli této moravské obce jako na celek. Tmavá písmena DRSL vypadají, že jsou příliš blízko u sebe, zatímco písmena světlé části slova LAVICE vypadají, že jsou od sebe příliš daleko. Tyto optické klamy mají za následek to, že lidské oko vidí tento nápis jakoby rozdělený mezerami. Tento klam způsobuje již zmiňovaná nevyvážená vnitřní ale i vnější světlost. Řešení je stejné jako v předchozích případech, světlá písmena posuneme blíže k sobě a zvětšíme mezery mezi písmeny tmavými. Podívejme se teď na následující slovo:

MINIMUM

Slovo minimum má všechna písmena uzavřená a tmavá, až na písmeno U. Jelikož se slovo skládá většinově z písmen se stejnou světlostí, respektive tmavostí, rozestupy mohou být rozměrově stejné a působí to vyváženě. Ukažme si ale optické jevy např. na slovu výtvarník:

VÝTVARNÍK

Slovo výtvarník už tak dobře nevypadá. Proč? Je to tím, že VÝTV jsou otevřená, čili světlá písmena a vytvářejí tak velký prostor vůči písmenu, které následuje. To znamená, začátek slova VÝTVARNÍK má velkou vnitřní, ale také vnější světlost. Co s tím? Vyrovnáme to tak, že ÝTV přitáhneme k sobě a NÍK naopak odsadíme dále od sebe. Jak moc přitáhnout nebo jak moc oddálit už musíte vidět sami na základě svého citu, nebojte se svého úsudku a věřte si! Jsem si jistá, že to odhadnete. Všechny tyto úpravy probíhají v náčrtech na papíře ještě před tím, než začneme rýt, takže se nebojte chyb, na výsledek se podíváme jako na celek a případně upravíme rozestupy, nic se neděje.

5. Kombinace slov

Představme si následující situaci, zákazník chce vyrýt nápis, ve kterém stojí vedle sebe dvě slova. Jedno z těchto dvou slov je světlé (je sestavené pouze z oblých či otevřených písmen) – např. OCTOVÝ. Naopak druhé slovo je sestaveno pouze z tmavých písmen, např slovo MINIMUM. Ukažme si, jak tyto dvě slova vypadají vedle sebe:

OCTOVÉ MINIMUM

Co vidíme? Slovo OCTOVÉ je oproti slovu MINIMUM hodně světlé. Jak to tedy udělat, aby obě slova vypadala stejně světlá a tím pádem vyvážená?

Přesně tak! Zmenšíme mezery mezi písmeny ve světlém slově OCTOVÉ a mezery v tmavém slově MINIMUM naopak zvětšíme.

Zvětšovat a zmenšovat mezery mezi písmeny je snadné, pokud máme dostatečně velkou plochu, která nám dovolí tyto úpravy provést. Co se ale stane, pokud máme plochu malou a omezenou? Podívejme se na příklad BYTOVÉHO TEXTILU na obrázku 3.

Obrázek 3

BYTOVÝ světlé slovo, naopak TEXTIL je slovo tmavé. Obě slova musí být vedle sebe, co s tím? Nápady na řešení:

Tento krámek má rozměrově omezenou plochu, se kterou se nedá hýbat, teorie zvětšit povrch, abychom mohli písmena ve slově TEXTIL roztáhnout tedy odpadá.
Druhá možnost by byla zmenšit velikost písmen, tím pádem i nápisu tak, abychom mohli slova pohodlně upravit. V tomto případě je ale nápis reklamou a je potřeba, aby byl vidět. Malá velikost písmen tedy také není žádoucí, čímž odpadá další řešení.

Je to tedy na nás, buď nápis umístíme na větší plochu (pokud jí máme k dispozici), nebo zmenšíme velikost nápisu, a nebo prostě budeme muset obětovat světlost a tmavost slov a nechat nápis tak, jak je. Jasně vidíme, že tento bytový textil se rozhodl pro poslední možnost. Dejme tomu, že na výloze obchodu to nevadí a hraje se spíše na funkčnost než estetiku, při rytí a tvoření uměleckého díla je to ale jiné, a proto vám píšu tenhle článek.

Pokud máme vyladěná písmena ve slovech, musíme dbát také na rozestup slov mezi sebou tak, aby celek působil harmonicky. Většinou se dává mezera mezi slovy stejná, jako je šířka písmene I nebo i. Stejně tak, jako ve slovech, i rozměry mezer mezi slovy budou záviset na okrajové světlosti posledního a následujícího písmene.

6. Rytmus opakování písmen

Opakující se písmena v jednom slově není v češtině tak častý jev, jako v jiných jazycích, Nicméně rytec může dostat práci i v cizí řeči, nebo se v nápisu může objevit slovo z jiné řeči pocházející. Uvedu slovo:

GOTTWALDOV

Slovo se svízelnou minulostí jako by odráželo i svízelné seskupení písmen. Oblé světlé GO, za ním dvojité světlé oboustranně otevřené Ta hned vedle tmavší W! To je opravdu zapeklité. Abychom nemuseli roztáhnout slovo na půl stránky a s ním i zbytek textu tak, aby najednou uprostřed textu nezářil světlý GOTTWALDOV, můžeme si ve výjimečných případech pomoci tím, že spojíme TT v jeden samostatný znak. Jak vidno, i počítače už to mají tak přednastavené a dvě T vedle sebe splývají skoro v jeden znak. Avšak i zde je potřeba řídit se svým vkusem a celkovým dojmem. Dále mezi WA je potřeba větší mezera.

Napsat větu není totéž jako vytvořit monogram! Monogramy a značky mají odlišná a volnější pravidla. Ale souvislý text musí působit harmonicky.

7. Optické klamy

Optické klamy vnáší další problém, který je však snadno řešitelný. Některá písmena nebo jejich části se zdají být menší než jiná. Je to u všech oblých liter jako jsou C, O, G, U, Q . Ty je třeba kreslit a rýt nepatrně přes horní i dolní linku. Stejně tak i písmena do špičky jako N, V, M, A nebo se píší špičkou nad a pod linku, aby působila stejně velká.

Šikmé nožičky K, R je také třeba prodloužit, aby písmena takzvaně nepadala na čumák ☺

A konečně po přečtení dnešního článku budeme všichni vědět, že příčky u H, E, F napsané přesně uprostřed litery se zdají být pod středem. Proto posadíme příčky trochu výš, než je střed písmene. Všechny tyto jevy je potřeba brát v úvahu a vyrovnávat je vhodným způsobem již při překreslování textu. Pozdější opravy již vyrytého nápisu nejsou vždy možné.

Příklad slova VLTAVA ukazuje jak působí optické klamy na naši mysl. Podívejte se teď prosím dobře na horní i spodní nápis VLTAVA na obrázku. Také se vám zdá, že ve spodním nápisu jsou mezi všemi písmeny stejně velké mezery? Moje oko to vidí stejně, nicméně opak je pravdou. V horním nápisu jsou všechna písmena stejně daleko od sebe, zatímco ve spodním nápisu tomu tak není. Jak jsem na to přišla? Pokud se dobře podíváme například na písmena L a T ve spodním nápisu, vidíme, že písmeno L zasahuje do písmene T a spodní nožička L je přímo pod horní nožičkou písmene T, což nám dokazuje, že spodní nápis rozhodně nemá stejné mezery, ačkoliv se nám to tak zdá. Naopak v horním nápisu jsou mezery rozměrově stejné a písmeno L zdaleka nezasahuje do písmene T. Je vidět, že už i počítač pamatuje na tato pravidla a když vám teď píšu slovo VLTAVA, je zřetelné, že L také zasahuje do písmene T.

8. Obrysy písmen

Písmo psané nebo ryté v obrysech je to nejtěžší. Obrys písmene vlastně znamená tloušťka nebo naopak úzkost stopy, kterou při rytí zanechá rydlo v materiálu. Zde není téměř žádný prostor pro chybu a její nápravu. Čára, která odděluje písmeno od okolí, musí být stejná ve všech slovech. Rýtko, kterým pracujeme je tvaru V, stačí jen nepatrně přitlačit, rýtko vjede hlouběji do materiálu a tím zanechá i širší stopu. Také jakékoli naklonění rydla má vliv na rozměry, vzhled a lesk drážky, kterou zanechává.

Svým žákům proto radím, aby volili obrysové typy písma až tehdy, jsou li si jisti technikou a nástrojem, kterým budou toto písmo vytvářet.

Obecně platí, že zdobnější litery jsou schopny unést více chyb a jejich oprav, protože v množství okrasných prvků nedokonalosti lépe zanikají. Také bych chtěla všem, kteří se rozhodnou nějaký nápis někam vyvěsit, doporučit, aby se zavčas podívali na nápis jako na celek a upravili text podle těchto základních rad. V běžném životě se stkávám s mnoha příklady, ve kterých právě výše zmíněná pravidla opomenuli: