Pokud bychom se chtěli dozvědět něco o rytectví, museli bychom o několik století zpět. Je to řemeslo, které svůj zlatý věk zažilo v renesanci, používalo se při výrobě knih, ke zdobení kultovních předmětů, šperků, zbraní a přetrvalo věky. Vždy k němu byla potřeba manuální zručnost a nezbytná znalost používaného materiálu. Dnes patří k uměleckým disciplínám a zabývá se jím i Iris Fojtíková.
Na počátku byly slzy
Už od dívčích let Iris projevovala umělecké sklony: kreslila, chodila do sochařského kroužku a neustále něco vytvářela.
„Rytectví byla náhoda. Když jsem se hlásila na Střední umělecko-průmyslovou školu v Turnově, chtěla jsem být zlatnicí, ale to neklaplo. Přidělili mi rytectví. Tam jsem nechtěla a obrečela to. Nadšení pro toto řemeslo ve mně probudil učitel dílen mistr Šimánek a zásadně tím ovlivnil můj profesní život,“ vyznává se paní Fojtíková.
Vlastní ateliér
První zkušenosti a cenné rady získala od zkušených rytců v Jablonci, kde pracovala po absolvování školy. Dnes má paní Iris vlastní ateliér. Pod jejíma rukama vznikají rytiny do šperků, předmětů denní potřeby, medailony, pečetidla, včetně miniaturních „vlasových“, mědiryty pro tisk, grafické listy či ex libris.
Lásku k řemeslu předává dál
Paní Fojtíková ve svém ateliéru rovněž taušíruje, což znamená, že vykládá kov jiným kovem – většinou ocel stříbrem, zlatem nebo platinou, vytváří reliéfy i na nože a zbraně. Patnáct let učila rytectví na střední škole. Nyní pořádá soukromé kurzy, kde svoje znalosti, zkušenosti a um v této neobyčejné profesi předává dalším zájemcům.
Iris Fojtíková - Umělecké rytectví
