Většina rozhovorů se točí kolem několika základních otázek. Jsou však výjimky. To nejzajímavější z jednoho staršího rozhovoru pro magazín iDNES.cz Vám nyní přináším.
Ony zbraně prý jejich majitelé chovají jako koťátka. „Milují je, opečovávají,“ říká Iris Fojtíková. Ryteckým uměním dodává palným zbraním osobitou tvář, tovární kus mění v originál. Kiksy si nemůže dovolit. „Chyba na brokovnici za 150 tisíc vás může stát kariéru,“ říká
Říká se, že rytina dává zbrani duši. Je to pravda?
Myslím, že ano. Protože pak už to není obyčejná zbraň. I proto je pro mě moc důležité vědět, jakou představu zákazníci mají. Zbraň ani rytina nejsou levná záležitost, nechcete slyšet: „Takhle jsem si to nepředstavoval.“ Zbraň je zapůjčená a vy ji musíte zkrášlit. A děláte pro to všechno. Ony jsou ty flinty jejich miláčci, chovají je jako koťátka.
Takže podobně jako tatér předkládáte různé návrhy.
Ano. Někdo má jasnou představu, chce tam mít ornament, zvíře nebo třeba ženskou, milenku. „Přineste fotku, já to zpracuju. Ale nestěžujte si pak, když ji někdo pozná,“ říkám. Jindy je to méně konkrétní. Potom probíráme více návrhů, řešíme techniku. Jemně klienty poučím o rozdílu mezi reliéfem a povrchovou rytinou, ladíme detaily. Otázkou je, kolik do toho chtějí investovat.
Vaše profese asi neodpouští omyly, že?
Špatné tetování můžete pořád ještě odstranit, ale jakmile jednou seknete do těla zbraně, nedej bože něco zkazíte, už to nevrátíte. Jestli po vás někdo chtěl obrázek loveckého psa a nakonec to bude vypadat jako prasopes, skončili jste.
Mnoho technik: do lesa i do vitríny
„Vezmeme-li to od povrchu po nejhlubší, je úplně nejjemnější rytinou, která se na běžně používaných zbraních objevuje docela málo, bulino, tečkování. Je to taková vitrínová technika, protože s takovou zbraní nemůžete chodit po lese. Někde s tím ťuknete a je po rytině. Je to spíš reprezentativní záležitost, podobně jako někdo investuje do obrazu,“ vysvětluje Iris Fojtíková.
Následuje povrchové rytí, velmi jemná práce rýtkem, kdy se linkami kreslí a stínuje obraz. „Podobně jako tužkou jednotlivými drážkami zachycujete objekt nebo ornament,“ líčí. Mezi hlubší techniky patří například sekání, jímž se vytváří ornament. A konečně reliéfní plastiky, které vyžadují víc sochařský přístup. „Jednotlivé techniky se často kombinují. Hluboké můžete dostínovat jemnými,“ dodává.
Upravujete si nějak nástroje, aby vám sedly do ruky?
Jednoznačně. To je nutné. Protože každý má tu ruku jinak velkou, jinak dlouhé prsty, jinak nástroje drží, jinak u toho sedí. Takže každý rytec musí mít nářadí uzpůsobené. Stejně jako kasaři měli své vlastní nářadí. Podle toho, co děláte nejčastěji, si vyrábíte vlastní speciály. Třeba speciální rýtko na zatáčky nebo jemnější sekáčky. S jejich výrobou mi hodně pomáhá manžel, velice zdatný puškař.
Co třeba pokročilá technika, laserové rytí? Nebo se modernizace vaší práci vyhýbá?
Laser je hrobem všech ručních řemesel, to se netýká jen nás rytců. Těm průměrným rytcům práci samozřejmě určitě ukrojí, sebere. Jenže zákazníci znalí věci chtějí tu pěknější práci. A tu stroj neudělá. Já jsem ještě ze staré školy, používám ruční rýtka. Umím pracovat i s pneumatickým rydlem, ale rozhodně ho nepoužívám na všechno. S moderní technikou uděláte práci rychleji, ale umění máte jen ve svých rukou, které vedou i to pneumatické rydlo.
Nějaký extrémní zákazník? Třeba libyjský diktátor?
Zdobila jsem rytinou revolver pro jednoho vymahače dluhů, ale to taky není žádný extrém. Měla jsem tu paní policistku, která neměla zásnubní prsten, ale zásnubní zbraň. A na tu zbraň chtěla vyrýt datum zásnub a monogram, ale nechtěla ji dát z ruky. Tak si tu před dílnou pár hodin počkala.
Máte hranici, například že na zbraň neuděláte hákový kříž?
Určitě, mám své meze. Nemusím za každou cenu dělat cokoliv. Nesklapnu podpatky jen proto, že mi někdo nabízí peníze. A to mi dává velkou svobodu.
Zaujal Vás rozhovor? Celý článek si můžete přečíst ZDE.
Iris Fojtíková - Umělecké rytectví
